Den Rovera na pouti

 

Organizace pouti
Pouť se odehrává v pěti trasách (tronçon), které se setkají 
v neděli odpoledne na La Maladrerie – další program je 
již společný. V rámci každé trasy jsou některé prvky 
programu společné (místa bivaku, mše svatá, přednášky, 
veilée), ostatní si organizuje každý klan sám: trasa, vaření, 
hodina cesty, rada klanu, rozhovory a diskuse.

Roverský styl – cesta

  • chodí se pěšky: základním prvkem je chůze, ale i bivakování a vaření;
  • vzájemná pomoc: spontánní a samozřejmá, starost o společné dobro;
  • radost: za deště i za slunka vždy s úsměvem, který svědčí o živé a „nakažlivé“ víře.
  • Pouť, která má duchovní rozměr:
  • osobní modlitba – chvíle ztišení a otevření svého srdce Bohu, která se proměňuje v rozhovor s Bohem;
  • hodina cesty – každodenní chvíle v samotě a v tichu, určená ke hledání Boha skrze Písmo svaté (nebo jiné texty), nebo k modlitbě a rozjímání, nebo ke zpytování svědomí a rozhodnutí se napravit;
  • úcta k Panně Marii, rozjímání tajemství naší spásy modlitbou růžence a Anděl Páně;
  • časté přistupování ke svátosti smíření a k eucharistii, které je konkrétním projevem naší víry a zdrojem síly k obrácení a přemáhání zla.

Klan

Klan stojí na třech pilířích: přátelství, dobrodružství a služba. Přátelství s Kristem je základem a současně štítem každého rovera, který tak není ponechaný sám sobě s těžkostmi dospělého života.

Klan má svého vůdce (staršího) a duchovního rádce. Postavení roverů v klanu není dáno „mocenskou hierarchií“ – jedná se o rovnocenný vztah mezi dospělými lidmi postavený na vzájemné důvěře. 

Cílem skautingu je vychování dospělých lidí: svobodných, odpovědných, účastnících se v rámci jejich životního povolání evangelizační mise církve. Pravá svoboda znamená schopnost rozhodování se, co dělat a nedělat, ve shodě s mým přesvědčením. Roverská cesta vede k objevení této svobody a plně jí dosvědčuje.